Kolpingova rodina Praha 8 - nezisková organizace - je kolektivním členem Kolpingova díla ČR a Mezinárodního Kolpingova díla - katolického sociálního svazu. Svou činností usiluje o naplnění odkazu zakladatele Adolfa Kolpinga:

"Bolesti doby vám ukážou, co máte dělat"

KDO BYL ADOLF KOLPING?

Kněz, sociální reformátor, pedagog, publicista, otec tovaryšů. Jeho životní postoje a hodnoty jsou i dnes natolik nakažlivé, že dokážou nadchnout a ovlivňovat naše životy. 

Před 200 lety - přesně 8.12.2013 - se Adolf Kolping narodil. Pocházel z chudých poměrů, ale bohatých na dobré vztahy a pevnou křesťanskou vírou. Již od útlého dětství toužil po vzdělání a udělal vše pro to, aby jej pomocí mecenášů a především neskutečné píle a odhodlání dosáhl. Přestože toužil po akademické činnosti, nakonec jej zcela zaujala myšlenka pomoci mladým lidem, kterým v průběhu hospodářské krize hrozila totální společenská a morální devastace. Nasadil své veškeré síly a schopnosti, aby vytáhl vandrující tovaryše z bídy kolínských putyk a ubytoven, kde se jim kromě dřiny a chlastu nedostávalo jiné nabídky. Osobně obcházel bohaté mecenáše, žebral a neúnavně vysvětloval svůj záměr vytvořit pro tovaryše zázemí, kde by kromě slušného ubytování a výchovného působení získali i možnost osobního růstu. Psal novinové články a nakonec byl úspěšný. Svými myšlenkami zažehl sociální hnutí, které se později stalo celosvětové. Za své úsilí ovšem zaplatil zdravím. Zemřel předčasně  4.prosince 1865 ve svých 52 letech.

Adolf Kolping se zabýval mnoha oblastmi, které bezprostředně ovlivňují náš život. Přistupoval k nim velmi zodpovědně, jako ten, který si je vědom svého poslání: být prodlouženou rukou našeho Stvořitele: „Dokud nám Bůh dává síly, konejme rozhodně a radostně. Budoucnost patří Bohu a odvážným.“(A.Kolping). Vynikal v mnoha oblastech, a to nejen díky nadání, ale především pro své odhodlání dosáhnout vytčených cílů. Vždy zdůrazňoval osobní úsilí, ba přímo povinnost jedince, udělat pro svůj vlastní rozvoj maximálně možné. To také po celý život praktikoval a ve stejném duchu formuloval svá očekávání od členů jednoty katolických tovaryšů, pozdějšího Kolpingova díla (požadavek celoživotního vzdělávání). 

Kolping byl po celý svůj život také pozorným pozorovatelem. Vyznačoval se tím, co se dá nazvat „kritická otevřenost“: intenzivně se zabýval soudobými poměry, zajímal se o nový vývoj, ne však s nekritickým nadšením pro vše nové, nýbrž na základě jasné, vlastní světonázorové pozice.  Jinak řečeno, Kolping nechodil po světě s klapkami na očích, slepý před různými změnami a vývojem ve společnosti, ale ani nepodléhal naivní víře v pokrok, která byla a dosud je tak rozšířená.

Jako kněz, který správně užíval svou hlavu, srdce i ruce, dokáže i dnes získávat nové lidi pro sociálně angažované křesťanství. Díky jeho neúnavné angažovanosti a osobnímu příkladu vyrostlo dílo, které dnes v celosvětovém měřítku usiluje o humanizaci společnosti, opíraje se přitom o 5 základních principů katolické sociální nauky (důstojnost člověka, solidarita, subsidiarita, veřejné blaho a trvalá udržitelnost).

Papež Jan Pavel II nazval Kolpinga při jeho blahořečení „sociálním apoštolem“.

Církev slaví památku  Adolfa Kolpinga 6.prosince!